Hackasaurus, rentgenové brýle pro web
Atul Varma chce, aby každý věděl, jak funguje celosvětový web. Představuje si generaci tvůrců webu: lidi jako doma v kódovém jazyce, který je základem webu, i na stránkách a nástrojích sociálních médií, které sedí na jeho povrchu. Tato vize vedla Varmu k tomu, aby strávila poslední rok vývojem nového úhledného online nástroje pro mládež, tzv Hackasaurus .

Sponzorováno společností Nadace Mozilla Hackasaurus, tvůrci populárního webového prohlížeče Firefox, je v podstatě pár digitálních rentgenových brýlí, které mohou mladí lidé použít k tomu, aby viděli skrz povrch jakékoli webové stránky a prohlédli si základní HTML kód. Nástroj jim umožňuje hrát si s kódem a snadno jej upravovat a okamžitě porozumět tomu, jak úpravy ovlivňují obsah a vzhled webové stránky. Tímto způsobem se mohou mladí lidé nabourat, přepsat a remixovat jakýkoli kus online obsahu z prohlížeče v místním počítači – a dokonce sdílet remixy s přáteli – bez změny zdrojového kódu, na kterém závisí původní vzhled webové stránky.
Pro Varmu a další na projektu je být hackerem dobrá věc. Tento termín naznačuje osobu, která plynně hovoří jazykem, který je základem běžných systémů a nástrojů, někoho se zvědavostí a odvahou je rozebrat a znovu sestavit novými způsoby v reakci na konkrétní potřeby. To je impulsem mnoha inovací. Je to také impuls za originálním designem celosvětového webu jako open-source systému flexibilních stavebních bloků, které může kdokoli sestavit a sdílet informace, které jsou čitelné jakýmkoli webovým prohlížečem na jakémkoli počítači kdekoli na planetě.
„Když jsem v devadesátých letech vyrůstal,“ vzpomíná Varma, „moji vrstevníci, všichni jsme znali HTML. Abyste byli online tehdy, museli jste vědět, jak kódovat. Asi před rokem mi to došlo: všechny ty úžasné věci, které se nyní dějí na webu, všechny tyto aplikace a nové druhy sociálních médií, jsou ve skutečnosti jen vývojem jazyka, který tehdy všichni používali. A že lidé možná zapomínají na hodnotu tohoto jazyka.“
Po několika desetiletích internetové éry je snadné zapomenout na radikální vizi, která dala vzniknout webu jako informačnímu systému s otevřeným zdrojovým kódem a umožnila všechny úhledné nové aplikace a rozhraní, na kterých jsme závislí. Zapomenout na tuto vizi je obzvláště snadné pro rostoucí počet mladých lidí, jejichž jediný dostupný přístup k webu je prostřednictvím mobilních telefonů a mobilních aplikací, kde je zdrojový kód – a často adresy URL – skrytý a neregulovaní bezdrátoví operátoři volně omezují přístup k určitým typy informací a interakcí. Pew Research Center odhaduje tuto celkovou populaci na asi 18 % Afroameričanů v USA, 16 % Latinoameričanů a 10 % Kavkazanů. Pro tuto populaci je očekávání webu jako otevřeného systému a veřejného statku již v ohrožení a s ním i jejich moc kreativně se podílet jako tvůrci a inovátoři na dalším vývoji webu.
Ve své knize Shop Class jako Soulcraft Matthew Crawford popisuje analogický přechod v postoji Američanů ke strojům. Připomíná, že kdysi měl každý řidič dostatek praktických znalostí o vnitřním fungování vozu, aby se pokusil o základní opravy, zatímco dnes si většina řidičů nedokáže představit, co se děje pod kapotou. Z vozu se stal nevyzpytatelný systém, který buď dobře funguje, nebo je vyměněn. A tato ztráta kolektivních praktických znalostí změnila očekávání ohledně otevřenosti a v konečném důsledku opravitelnosti mnoha systémů automobilu. Crawford jde ale hlouběji. Tvrdí, že ztráta schopnosti hrát si s nástroji, které používáme, znamená ztrátu uspokojivého příbuzenství s hmotným světem a nadvládu nad ním. A může se stát, že z tohoto pocitu mistrovství vzešlo mnoho z inovací a dynamiky, na nichž spočívá pověst Ameriky jako ekonomické velmoci.
Ve věku internetu se projekt Hackasaurus snaží poskytnout dospívajícím podobný pocit mistrovství. „Používání tohoto nástroje se již ukázalo jako neuvěřitelně posilující pro dospívající, s nimiž jsme jej společně vyvinuli,“ poznamenává Jessica Klein, vedoucí designu a vzdělávání k projektu. Dále vypráví příběh jednoho sedmnáctiletého mladíka z Bronxu. Při nedávném testu nástroje v New York City strávil hodiny psaním příběhu o svém vlastním životě a poté jej jediným kliknutím vložil jako hlavní zprávu na domovskou stránku New York Times. Nastal moment překvapení a rozpačitosti, když se rozhlédl po místnosti, jako by něco rozbil. Pak se posadil od svého notebooku s úsměvem hlubokého uspokojení. „Pro něj,“ říká Klein, „v tu chvíli se web stal jiným místem, plným možností. A nejen o zveřejňování nebo sdílení obsahu. Ale o účasti na samotném kódu, v univerzální architektuře online zážitku.“
Obrázek: flickr/ oxymoronický